Nadpis
Kategorie
datum

V čem spatřujete přínosy projektu SYPO a proč jste se vy osobně rozhodl do projektu zapojit? 

Projekt SYPO si klade za cíl výrazně podpořit ucelenost systému profesního rozvoje učitelů a ředitelů škol, což považuji za velmi potřebné. Oceňuji, že projekt je dostatečně ambiciózní, míří na relevantní skupiny lidí ve školství, snaží se pracovat náročnými, ale potenciálně velmi účinnými metodami, a také pojímá věci v provázanostech a s ohledem na širší rámec podpory dalšího vzdělávání učitelů a vedoucích pracovníků škol. Důležité také je, že projekt „nestaví na zelené louce“ – přináší sice mnoho nových příležitostí, ale některé postupy, jako třeba metodické kabinety, se opírají o dobré, ale trochu pozapomenuté zkušenosti z minulosti. Z těchto důvodů, a také proto, že mám s NIDV dlouhodobě velmi dobré zkušenosti z řady společných aktivity, jsem se do projektu rád zapojil.   

Jaká máte očekávání? Jak by mohl projekt SYPO ovlivnit budoucnost českého školství? 

Očekávám, že se podaří naplnit hlavní cíle a tím podpořit kvalitu práce škol. Myslím, že projekt SYPO může pomoci ustavit, posílit či „jen“ znovuobnovit účinné platformy a procesy podpory dalšího vzdělávání učitelů i vedoucích pracovníků škol, a to na různých úrovních systému, v různých fázích jejich profesní dráhy, s reálným ohledem na jejich potřeby a možnosti.  

Jaká oblast projektu je vám osobně nejbližší?  

Řadu let se zabývám řízením škol, a proto mě velmi zajímá modul vážící se k ředitelům škol – tedy stálá konference ředitelů a vše, co je s ní spojeno. Blízká je mi ale také řada dalších aktivit, ať již jde o široké spektrum využívání kolegiálních forem podpory napříč systémem, ony již zmíněné metodické kabinety, nebo například relativně komplexní podpora začínajících učitelů.  

Je na čase, že tady takový projekt je. Naši učitelé i ředitelé potřebují rozumnou a účinnou podporu a tento projekt je jednou z dobrých šancí, jak jim v tomto směru lépe vyjít vstříc. Podpora se přitom samozřejmě netýká jen těch, kteří jsou na začátku profesní dráhy či se momentálně nacházejí v nějaké krizi…  Podporu bychom měli chápat jako přirozenou potřebu i těch mnoha dobrých, ba vynikajících učitelů – z dlouhodobého hlediska je nemyslitelné předpokládat, že se bez ní obejdou. Podpora by tak měla být přirozenou součástí práce každého profesionála. A když se podaří najít a dlouhodobě udržet při životě ty vhodné způsoby, jak učitelům a ředitelům škol práci neztěžovat, ale naopak jim pomáhat ji zlepšovat, bude to ku prospěchu kvality školního vzdělávání a výchovy. A o to jde samozřejmě především. 

 

 

Prof. PhDr. Milan Pol, CSc. je od roku 2014 děkanem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, je profesorem pedagogiky na Ústavu pedagogických věd FF MU, předsedou oborové rady doktorského studia Pedagogiky na FF MU a členem oborových rad na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Je šéfredaktorem časopisu Studia paedagogica (Scopus), členem redakcí řady dalších časopisů u nás a v zahraničí. V roce 2016 mu byla udělena medaile České školní inspekce Za zásluhy o rozvoj kvality vzdělávání. 

Ve své pedagogické činnosti se především zaměřuje na řízení ve vzdělávání a na pedagogickou evaluaci. Výzkumně a rozvojově se zabývá řadou témat, například kulturou školy, správou škol a školství, profesní drahou vedoucích pracovníků škol, organizačním učením ve školách, síťováním, zajišťováním kvality ve vzdělávání apod. V těchto oblastech publikoval řadu textů knižních, časopiseckých i jiných, u nás i v zahraničí.   

V projektu SYPO působí jako předseda odborné rady, která je tvořena nezávislými experty z praxe a plní roli interní oponentní skupiny. Mezi její hlavní úkoly patří vyjadřovat se průběžně ke stavu jednotlivých výstupů projektu a posuzovat jejich kvalitu. 

 

 

 

 

Nadpis
Kategorie

V čem spatřujete přínosy projektu SYPO a proč jste se vy osobně rozhodl do projektu zapojit? 

Projekt SYPO si klade za cíl výrazně podpořit ucelenost systému profesního rozvoje učitelů a ředitelů škol, což považuji za velmi potřebné. Oceňuji, že projekt je dostatečně ambiciózní, míří na relevantní skupiny lidí ve školství, snaží se pracovat náročnými, ale potenciálně velmi účinnými metodami, a také pojímá věci v provázanostech a s ohledem na širší rámec podpory dalšího vzdělávání učitelů a vedoucích pracovníků škol. Důležité také je, že projekt „nestaví na zelené louce“ – přináší sice mnoho nových příležitostí, ale některé postupy, jako třeba metodické kabinety, se opírají o dobré, ale trochu pozapomenuté zkušenosti z minulosti. Z těchto důvodů, a také proto, že mám s NIDV dlouhodobě velmi dobré zkušenosti z řady společných aktivity, jsem se do projektu rád zapojil.   

Jaká máte očekávání? Jak by mohl projekt SYPO ovlivnit budoucnost českého školství? 

Očekávám, že se podaří naplnit hlavní cíle a tím podpořit kvalitu práce škol. Myslím, že projekt SYPO může pomoci ustavit, posílit či „jen“ znovuobnovit účinné platformy a procesy podpory dalšího vzdělávání učitelů i vedoucích pracovníků škol, a to na různých úrovních systému, v různých fázích jejich profesní dráhy, s reálným ohledem na jejich potřeby a možnosti.  

Jaká oblast projektu je vám osobně nejbližší?  

Řadu let se zabývám řízením škol, a proto mě velmi zajímá modul vážící se k ředitelům škol – tedy stálá konference ředitelů a vše, co je s ní spojeno. Blízká je mi ale také řada dalších aktivit, ať již jde o široké spektrum využívání kolegiálních forem podpory napříč systémem, ony již zmíněné metodické kabinety, nebo například relativně komplexní podpora začínajících učitelů.  

Je na čase, že tady takový projekt je. Naši učitelé i ředitelé potřebují rozumnou a účinnou podporu a tento projekt je jednou z dobrých šancí, jak jim v tomto směru lépe vyjít vstříc. Podpora se přitom samozřejmě netýká jen těch, kteří jsou na začátku profesní dráhy či se momentálně nacházejí v nějaké krizi…  Podporu bychom měli chápat jako přirozenou potřebu i těch mnoha dobrých, ba vynikajících učitelů – z dlouhodobého hlediska je nemyslitelné předpokládat, že se bez ní obejdou. Podpora by tak měla být přirozenou součástí práce každého profesionála. A když se podaří najít a dlouhodobě udržet při životě ty vhodné způsoby, jak učitelům a ředitelům škol práci neztěžovat, ale naopak jim pomáhat ji zlepšovat, bude to ku prospěchu kvality školního vzdělávání a výchovy. A o to jde samozřejmě především. 

 

 

Prof. PhDr. Milan Pol, CSc. je od roku 2014 děkanem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, je profesorem pedagogiky na Ústavu pedagogických věd FF MU, předsedou oborové rady doktorského studia Pedagogiky na FF MU a členem oborových rad na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Je šéfredaktorem časopisu Studia paedagogica (Scopus), členem redakcí řady dalších časopisů u nás a v zahraničí. V roce 2016 mu byla udělena medaile České školní inspekce Za zásluhy o rozvoj kvality vzdělávání. 

Ve své pedagogické činnosti se především zaměřuje na řízení ve vzdělávání a na pedagogickou evaluaci. Výzkumně a rozvojově se zabývá řadou témat, například kulturou školy, správou škol a školství, profesní drahou vedoucích pracovníků škol, organizačním učením ve školách, síťováním, zajišťováním kvality ve vzdělávání apod. V těchto oblastech publikoval řadu textů knižních, časopiseckých i jiných, u nás i v zahraničí.   

V projektu SYPO působí jako předseda odborné rady, která je tvořena nezávislými experty z praxe a plní roli interní oponentní skupiny. Mezi její hlavní úkoly patří vyjadřovat se průběžně ke stavu jednotlivých výstupů projektu a posuzovat jejich kvalitu. 

 

 

 

 

datum

Jaký dopad mohou mít metodické kabinety na všechny učitele, tedy i ty, kteří nejsou do kabinetů přímo zapojeni? Jak mohou kabinety ovlivnit jejich práci?

Jeden z hlavních cílů kabinetů vidím ve vyhledávání a propagaci zajímavých aktivit z učitelské praxe. Ve školách pracuje spousta aktivních učitelů, kteří se často obávají zveřejnit výsledky své práce. A přitom se často jedná o úžasné a inspirativní aktivity. Kabinety tímto mohou pomoci v šíření těchto nápadů, postupů a aktivit. I pro nezapojené učitele tak může vzniknout databáze nápadů, které pak jednoduše přenesou do svých hodin.

Jaké výhody přinese práce v metodických kabinetech zapojeným učitelům?

Jakákoliv spolupráce mezi učiteli z různých škol je důležitá. Učitelé zapojení do metodických kabinetů si můžou rychle a jednoduše rozšířit svou osobní vzdělávací síť a díky propojení s dalšími aktivními učiteli zatraktivnit výuku ve svých hodinách.

Co očekáváte od vašeho působení v metodických kabinetech? Proč je pro vás osobně tato aktivita zajímavá?

Dlouhodobě se aktivně věnuji propagaci využívání technologií ve výuce napříč všemi vzdělávacími obory. Samotná výuka ICT by neměla být oddělována od jiných předmětů a jedním z cílů metodických kabinetů by měla být větší podpora mezipředmětových vztahů a využití ICT i mimo hodiny informatiky. Rád bych se tak více zapojil do popularizace nových metod a postupů, které moderní nástroje umožňují a prokazatelně zlepšují výsledky žáků. I samotný obsah výuky oboru Informatiky na ZŠ prochází velkou změnou a možnost podílet se na zavádění nového obsahu je pro mě velkou výzvou. 

 

 

Mgr. et Bc. Libor Klubal, PhD. je předsedou Krajského metodického kabinetu informatika a ICT v Moravskoslezském kraji. Vyučuje matematiku a informatiku na Základní škole generála Heliodora Píky ve Štítině. Vyučuje na Katedře informačních a komunikačních technologií Pedagogické fakulty Ostravské univerzity. Aktivně se věnuje lektorování a přednáší o využívání ICT ve výuce na konferencích v ČR i zahraničí. 

 

 

 

 

Nadpis
Kategorie

Jaký dopad mohou mít metodické kabinety na všechny učitele, tedy i ty, kteří nejsou do kabinetů přímo zapojeni? Jak mohou kabinety ovlivnit jejich práci?

Jeden z hlavních cílů kabinetů vidím ve vyhledávání a propagaci zajímavých aktivit z učitelské praxe. Ve školách pracuje spousta aktivních učitelů, kteří se často obávají zveřejnit výsledky své práce. A přitom se často jedná o úžasné a inspirativní aktivity. Kabinety tímto mohou pomoci v šíření těchto nápadů, postupů a aktivit. I pro nezapojené učitele tak může vzniknout databáze nápadů, které pak jednoduše přenesou do svých hodin.

Jaké výhody přinese práce v metodických kabinetech zapojeným učitelům?

Jakákoliv spolupráce mezi učiteli z různých škol je důležitá. Učitelé zapojení do metodických kabinetů si můžou rychle a jednoduše rozšířit svou osobní vzdělávací síť a díky propojení s dalšími aktivními učiteli zatraktivnit výuku ve svých hodinách.

Co očekáváte od vašeho působení v metodických kabinetech? Proč je pro vás osobně tato aktivita zajímavá?

Dlouhodobě se aktivně věnuji propagaci využívání technologií ve výuce napříč všemi vzdělávacími obory. Samotná výuka ICT by neměla být oddělována od jiných předmětů a jedním z cílů metodických kabinetů by měla být větší podpora mezipředmětových vztahů a využití ICT i mimo hodiny informatiky. Rád bych se tak více zapojil do popularizace nových metod a postupů, které moderní nástroje umožňují a prokazatelně zlepšují výsledky žáků. I samotný obsah výuky oboru Informatiky na ZŠ prochází velkou změnou a možnost podílet se na zavádění nového obsahu je pro mě velkou výzvou. 

 

 

Mgr. et Bc. Libor Klubal, PhD. je předsedou Krajského metodického kabinetu informatika a ICT v Moravskoslezském kraji. Vyučuje matematiku a informatiku na Základní škole generála Heliodora Píky ve Štítině. Vyučuje na Katedře informačních a komunikačních technologií Pedagogické fakulty Ostravské univerzity. Aktivně se věnuje lektorování a přednáší o využívání ICT ve výuce na konferencích v ČR i zahraničí. 

 

 

 

 

datum

Jaký dopad mohou mít metodické kabinety na všechny učitele, tedy i na ty, kteří nejsou do kabinetů přímo zapojeni? Jak mohou kabinety ovlivnit jejich práci?

Metodické kabinety jsou profesní společenství učitelů, která podpoří činnosti jednotlivých učitelů od té nejnižší, tj. oblastní úrovně, až po tu nejvyšší – národní úroveň. Učitelé už dlouhodobě upozorňují na to, že nejsou jejich podněty a připomínky brány v úvahu při tvorbě strategických dokumentů, nemohou se vyjádřit k připravovaným změnám ve školství. Přitom to jsou právě pedagogové z praxe, kteří dennodenně pracují s žáky, vidí problémy ve školství přímo v terénu. Tyto informace ale zatím nejsou předávány dále a učitelé jsou často frustrováni tím, že probírané učivo a získané dovednosti nejsou využitelné v praxi.  Je třeba vytvořit komunikační platformu, v jejímž rámci by bylo možné vést profesní diskuzi pro jednotlivé obory. Stačí zapojení několika aktivních pedagogů v dané oblasti, aby byly informace předávány dále a někdo se jimi zabýval. Profitovat budou z toho všichni učitelé: budou vědět, kam se obrátit se svými podněty a problémy, kde získat ucelené a aktuální informační zdroje o daném předmětu a možnostech podpory svého profesního rozvoje.

Jaké výhody přinese práce v metodických kabinetech zapojeným učitelům?

Učitelé, kteří se zapojí do práce v metodických kabinetech, budou moci prohlubovat svou odbornou kvalifikaci, sdílet příklady inspirativní praxe, ale hlavně se budou podílet se na rozvoji příslušné vzdělávací oblasti. Podpora je plánována i pro začínající pedagogy. Důležité je, aby právě oni cítili pomoc hned na počátku své kariéry. Výhodu pro učitele spatřuji v tom, že metodické kabinety budou místem, kde si budou moci vyměňovat zkušenosti s kolegy z jiných škol a vznášet podněty ze svých oblastí přímo ke krajským a jejich prostřednictvím k národním kabinetům.

Co očekáváte od vašeho působení metodických kabinetů? Proč je pro vás osobně tato aktivita zajímavá?

Metodické kabinety by se měly stát důležitým prostředníkem vzájemného obousměrného předávání informací. Ve školství existuje řada problémů, které nejlépe dokážou pojmenovat právě ti, kterých se týkají. Ať jsem konkrétní – zcela nutná je revize RVP, ty jsou zastaralé a předimenzované, dále chybí systematizace dalšího vzdělávání učitelů, kdy školení pro učitele jsou nabízena různými vzdělávacími institucemi a agenturami, jejichž úroveň je velmi rozdílná. Jak se v tom má učitel orientovat? Pracuji ve školství od roku 1990, zažila jsem celou řadu ministrů, reforem, koncepcí, inovací, projektů. Stále však slyším od svých kolegů stížnosti, že tyto koncepce vytvářejí lidé, kteří snad ani nikdy neučili. Konstruktivní kritika je důležitá, je však potřeba dělat něco konkrétního pro to, abychom cítili smysluplnost naší práce a mohli svými podněty něco ovlivnit. Toto je mé očekávání a doufám, že bude naplněno. Jsem nepolepšitelný optimista.

 

 

Mgr. Renáta Havelková je předsedkyní Krajského metodického kabinetu český jazyk a literatura v Olomouckém kraji. Vyučuje český jazyk a dějepis na Gymnáziu Olomouc – Hejčín, je předsedkyní předmětové komise českého jazyka a literatury.